Práce s fotografií je pro mne balzámem a někdy zároveň potřebným adrenalinem. Odmalička mám fotografie rád. Z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že stejně jako malé děti (dneska už opravdu jen ty malé) nikdy nelžou. Mluvím o fotografii – nikoli obrázku z ní. Zachytí okamžik přesně takový, jaký je. Tedy byl. Díky tomu vrací čas.

Vizuální vjem je pro náš život jedním z nejdůležitějších. Sami jistě víte, že vám stačí vidět pár obrázků z nějaké akce a máte možná lepší představu, než po přečtení dvoustránkového článku.

K práci s fotografií přistupuji vždy s plnou vážností a pokorou. Na svých vlastních fotografiích provádím jen ty nezbytné úpravy. Ty spočívají v ořezu pro – z mého pohledu – optimální kompozici a odstranění nežádoucích prvků, odvádějících pozornost od hlavního motivu. Vyrovnání úrovní jasu, případně drobná barevná korekce a úprava histogramu. Nic více u průměrně dobré fotografie není potřeba.

U fotografie aplikované v reklamě, při koláži apod. je však často zapotřebí upoutat něčím netradičním, šokujícím nebo naopak snovým. Hra s barvami, kontrastem, výřezy a prolínáním více obrazů je v tomto oboru povolena. Všude tam pak přichází na řadu poměrně sofistikovaná série úprav, má-li být výsledek perfektní. Podobně je tomu u fotografií produktů, které není možné získat jinak, než od vašich dodavatelů. A samozřejmě, kromě častého problému s datovou kvalitou, je tu také například problém nevhodné kompozice nebo pozadí. Zbavit fotografii produktu nebo osoby nežádoucího pozadí je možné několika způsoby. Snadno a rychle v nějakém editoru, avšak výsledek při zvětšení detailu fotografie je předem jasný. Nic moc. Pak si lze velice složitě hrát téměř s každým pixelem a dojít zdánlivě k nejlepšímu výsledku. Ale ono někde něco nevyšlo. Třetí cestou je studovat moderní algoritmy úpravy fotografií a najít si pro konkrétní případ takový postup, který je časově přijatelný a jehož výsledek je velice dobrý a nepůsobí uměle.

Samostatnou kapitolou jsou retuše fotografií, klonování nebo znovuvytvoření chybějících částí obrazových dat. S tím jsem se mnohokrát setkal především u svých přátel v případě starých fotografií, nalezených různě po půdách apod. Věřte, že i chybějící ručku paní hraběnky je možné „doplnit“ a lidské oko nepozná, že to nejsou původní data.

Práce při úpravě fotografií je velice náročná na oko a ruku na myši. Mnohem více však na cit pro tvary, vlastnosti světla, struktury. K dobrým výsledkům je nutné se řadu let pozorně dívat kolem sebe a čerpat zkušenosti. Je však stejně tak nezbytné, chceme-li mít dobrý výsledek, naučit se celou řadu technik úprav digitálních dat s fotografií a fotografii jako takové rozumět.

Možná poněkud neskromně se domnívám, že jsem fotografii a vše kolem, konečně dobře pochopil. 🙂